Washingtonska charta

Úvod a definice

Všechna města na světě, jako výsledek více či méně spontánního
vývoje nebo uváženého projektu, jsou materiálním výrazem
rozmanitosti společnosti v minulosti, a jsou tudíž všechna
historická.

Tato charta se týká velkých nebo malých měst, historických center
nebo čtvrtí a jejich prostředí přírodního nebo zastavěného, které
– kromě své kvality historického dokumentu – vyjadřují hodnoty
vlastní městským tradičním civilizacím. Tyto civilizace jsou
ohroženy degradací, destrukturací nebo přímo destrukcí pod vlivem
způsobu urbanizace zrozeného v průmyslové éře, která dnes všeobecně
postihuje všechny společnosti.

Vzhledem k této často dramatické situaci, jež vyvolává nenahraditelné
ztráty kulturního, společenského a dokonce ekonomického charakteru,
Mezinárodní rada pro památky a sídla (ICOMOS) považovala za nutné
sepsat „Mezinárodní chartu pro záchranu historických měst“.

Tento nový text, doplňující „Mezinárodní chartu o konzervování
a restaurování památek a sídel“ přijatou v Benátkách roku 1964,
definuje principy, cíle, metody a nástroje činnosti pro uchování
kvality historických měst, podpoření harmonie individuálního
a společenského života a stálé udržování souboru kulturních statků,
byť skromných, které vytvářejí paměť lidstva.

Jak v textu Doporučení UNESCO „týkající se ochrany tradičních nebo
historických souborů a jejich úkoly v současném životě“
(Varšava–Nairobi, 1976), tak v různých jiných mezinárodních
nástrojích, rozumí se zde „ochranou historických měst“ opatření
nezbytná k jejich konzervaci, obnově i k jejich nepřetržitému
vývoji a harmonické adaptaci pro dnešní život.

Principy a cíle

Ochrana historických měst a čtvrtí musí, aby byla účinná,
tvořit nedílnou součást souvislé politiky ekonomického
a sociálního rozvoje a musí se s ní počítat v plánech úprav
a urbanismu na všech úrovních.
Hodnoty, které je třeba uchovat, jsou historický charakter města
a soubor materiálních a duchovních prvků, které představují jeho
obraz, zvláště:
1. městská forma definovaná osnovou a parcelací,
2. vztahy mezi různými městskými prostory: prostory zastavěné,
  volné a osázené,
3. forma a vzhled budov, interiéru i exteriéru, jak jsou definovány
  svou strukturou, objemem, stylem, měřítkem, materiály, barvou
  a výzdobou,
4. vztahy města k okolnímu prostředí, přirozenému nebo vytvořenému
  člověkem,
5. různá poslání města získaná během jeho historie.
Každý zásah do těchto hodnot by poškozoval autentičnost
historického města.
Účast a zapojení obyvatel celého města jsou nezbytné pro úspěch
ochrany. Musejí tedy být vyhledávány za každých okolností
a upřednostňovány nezbytným uvědoměním všech generací. Nesmíme
nikdy zapomenout, že ochrana historických měst a čtvrtí se týká
především jejich obyvatel.
Zákroky v historických čtvrtích nebo městě musejí být prováděny
rozumně, metodicky a přísně, s vyloučením jakéhokoli dogmatismu,
ale s respektováním specifických problémů v každém zvláštním
případě.

Metody a nástroje

Plánování ochrany měst a historických čtvrtí musí předcházet
multidisciplinární výzkum. Plán ochrany musí obsahovat analýzu
údajů, zvláště archeologických, historických, architektonických,
sociologických a ekonomických, a musí definovat hlavní orientace
a způsoby činnosti, která má být podniknuta v oblasti právní,
administrativní a finanční.
Plán ochrany se musí zaměřit na definování harmonického začlenění
historických čtvrtí do celku města. Musí stanovit stavby nebo
skupiny staveb, které je třeba konzervovat, případně za určitých
podmínek a pouze za výjimečných okolností odstranit.
Stav míst před kterýmkoli zákrokem bude přísně dokumentován.
Plán by měl mít souhlas obyvatel.
Při čekání na schválení plánu ochrany musejí být podniknuty
nezbytné akce pro konzervaci při respektování principů a metod
této charty a Benátské charty.
Konzervace historických měst a čtvrtí předpokládá stálé
udržování budov.
Nové funkce a sítě infrastruktury požadované současným životem
musejí být přizpůsobeny specifičnosti historických měst.
Zlepšení podmínek bydlení musí tvořit jeden ze základních cílů
ochrany.
V případě, že by bylo nutno uskutečnit přeměny budov nebo postavit
nové, musí každé připojení respektovat existující prostorovou
organizaci, zvláště její parcelaci a měřítko tak, jak to ukládají
kvalita a hodnota souboru existujících staveb.
Zavedení prvků současného charakteru může přispět k obohacení
souboru za předpokladu, že nepoškodí jeho harmonii.
Je třeba přispět k lepšímu poznání minulosti historických měst
podporou výzkumů archeologie města a vhodné prezentace jejich
objevů, aniž by byla poškozena všeobecná organizace městské tkáně.
Provoz vozidel musí být přísně upraven uvnitř historických měst
nebo čtvrtí. Parkovací plochy musejí být upraveny tak, aby
neutrpěl jejich vzhled ani vzhled prostředí.
Velké silniční sítě plánované v rámci úpravy území nesmějí
proniknout do historických měst, ale pouze usnadnit dopravu
v jejich blízkosti a umožnit snadný přístup.
Preventivní opatření proti přírodním katastrofám a proti všem
škodlivinám, zvláště znečištění a vibracím, musejí být přijata
ve prospěch historických měst jak pro zajištění ochrany jejich
kulturního dědictví, tak pro bezpečnost a blahobyt jejich obyvatel.
Prostředky použité pro zabránění nebo nápravu všech kalamit musejí
být přizpůsobeny specifickému charakteru chráněných statků.
S cílem zajistit účast a zapojení obyvatel musí být započato
s všeobecnou informovaností již od školního věku. Činnost
organizací pro ochranu památek musí být usnadněna a musejí být
přijata taková opatření, aby byla usnadněna konzervace
a restaurování budov.
Ochrana vyžaduje, aby byla zorganizována specializovaná výchova
určená lidem všech profesí, kterých se dotýká.